326 332 991

Historie nemocnice

„Jsme si dobře vědomi toho, že pracujeme v soukromém ústavě a existence naše jest závislá na dobrém jeho jméně.“

MUDr. Antonín Pírek, 1934

Historie Kliniky Dr. Pírka očima zakladatele

V období první republiky u nás, podobně jako v západních zemích, vznikaly vedle velkých zdravotnických komplexů, jako např. Bulovka, i ústavy malé, s vysokou úrovní lékařské péče o pacienta na lůžku. V té době velkou adaptací vznikalo sanatorium v Londýnské ulici v Praze na Vinohradech nebo Šilhanovo sanatorium v Brně.

O tyto tendence se intenzivně zajímal mladý, velmi ambiciózní lékař, MUDr. Antonín Pírek. Byl zaujat myšlenkou realizovat své představy o moderním zdravotnictví. V postgraduálních letech pobýval Dr. Antonín Pírek na klinice profesora Dr. Jerie. V roce 1928 na gynekologii pod primářem Dr. Janů na pražských Vinohradech. Po dosažení porodnicko- gynekologické specializace studoval cílevědomě domácí i zahraniční literaturu, shromažďoval informace a zkušenosti z jiných ústavů.

V roce 1930 Dr. Pírek otevřel v Mladé Boleslavi soukromou gynekologicko-porodnickou praxi. Měl velký úspěch. Své případy operoval v pražském Sanopzu.

Otázkou bylo – kde realizovat samostatné lůžkové zařízení. Prahu vyloučil, zbýval Hradec Králové nebo Mladá Boleslav. Vybral si Mladou Boleslav. Krásné město obrozené zemskou výstavou, ale s poněkud zaostávající zdravotní péčí ve staré nemocnici s monoprimariátem.

Tehdy se spojil s uznávaným architektem Walenfelsem. Jako mladý lékař byl Dr. Pírek zaujat myšlenkou vnést více světla do starých a často ponurých sálů tehdejších nemocnic, s pachem po karbolu a lysolu a s konzervativní atmosférou péče u nemocných na lůžku. Vždyť do té doby měl na péči o nemocné výlučný monopol řád. I na sálech pracovaly řádové sestry jako instrumentářky. Tím nechce být řečeno, že řád nesplňoval své úkoly dobře, naopak ve srovnání s dobou současnou nutno zdůraznit mnohdy lepší pracovní disciplínu.

Architekt Ing. Walenfels se s představou Dr. Pírka ztotožňoval. Vytvořil prostředí plné světla a optimismu. Detail oken s nízkým parapetem umožňoval ležícím pacientům výhled do přírody z lůžka. Navržené korkové podlahy působily nejen teple, ale tlumily i zvuky. Plánovalo se mnoho dalších detailů. Na začátku roku 1934 se začalo se stavbou na zelené louce. Díky příznivému létu postupovala stavba rychle. Stavělo se, ve srovnání s dnešní dobou, s minimálním využitím techniky. Tu nahrazovalo množství stavebních dělníků a vysoká kvalita jejich práce. Za pouhých šest měsíců byla tzv. glajcha – to je dokončení hrubé stavby spojené se slavnostním obědem pod širým nebem pro všechny dělníky.

S dokončováním stavebních prací probíhala parková úprava okolí. Pro každý strom i keř musela být vykopána jáma a zavezena plodnou ornicí. Tento náročný postup se vyplatil, neboť již v příštím jaru se vše zazelenalo a kvetlo.

Dr. Pírek se snažil vybudovat moderní ústav s příjemným ovzduším a s rodinnou atmosférou plnou optimismu.

Interiéry byly vybaveny jednoduchým trubkovým nábytkem (dnes znovu moderním). Lůžka byla úmyslně vyšší, což oceňovali nejen starší pacienti, ale i personál. Již zmíněná okna umožňovala nerušený výhled. Středem zájmu zakladatele Dr. Pírka, úspěšného operatéra, byl pochopitelně operační trakt s aseptickým sálem, který byl budován podle návrhu holandské firmy Philips s reflekční klenbou přes dvě patra. Ve skleněném meziprostoru byla zabudována svítidla o mimořádně vysokém příkonu – nákladný experiment tzv. bezestinného světla. Jak říkají pamětníci, obyvatelé vzdálené obce Kosmonos mohli podle záře v noci usuzovat, že se v sanatoriu operuje. V kalamitní situaci při přerušení proudu mělo sanatorium již tehdy nouzové osvětlení.

K slavnostnímu otevření došlo v říjnu 1934 na mimořádné schůzi lékařské společnosti, na které Dr. Pírek mimo jiné představil své dva další spolupracovníky. Chirurga MUDr. Fedora Nikišina, asistenta pražské chirurgické kliniky a internistu, kardiologa MUDr. Rudolfa Blažka. Na tomto místě je jistě zajímavé se zmínit o intenzivní ruské emigraci – porevoluční, především z řad lékařů. V okrese Mladá Boleslav bylo téměř 20% lékařských obvodů obsazeno Rusy.

Chod ústavu se rozvíjel k všeobecné spokojenosti. Byli přizváni další spolupracovníci, například MUDr. Řehoř na ORL. Někteří praktici byli angažováni jako anesteziologové u svých operovaných pacientů. Dr. Pírek se snažil získat pojišťovny ke spolupráci. Rovněž automobilové závody Škoda byly vstřícné – jejich Šimkův fond přispíval na úhradu nákladů léčby svých zaměstnanců. Kardinální otázkou zůstávalo personální zajištění péče o nemocné u lůžka a práce na operačních sálech. Řádové sestry v moderním ústavu nepřicházely v úvahu a o civilní ošetřovatelky byla velká nouze. Sesterský kolektiv se hledal nejen v Čechách, ale i na Slovensku. Přihlásila se škola v Turčianském sv. Mikuláši a nabídla požadovaný počet civilních sester. Byl to kolektiv přibližně stejně mladých ošetřovatelek s výbornou kvalifikací.

Pacienty si brzy získaly svým vystupováním, obětavostí a v neposlední řadě měkce znějící „slovenčinou“. Následovalo šest úspěšných let. Pro zakladatele nejšťastnějších a nejúspěšnějších. Obtíže nastaly s hrozbou války na konci třicátých let. Mobilizací byl odvolán řídící lékař Dr. Pírek, který byl – po obsazení Němci – zatčen a poslán do koncentračního tábora.

Vedení sanatoria převzala paní Pírková. Byl povolán Dr. Novák jako zástupce pro gynekologii a porodnictví a Dr. Hanuš jako chirurgický primář. Později, v průběhu války, byl ústav obsazen a přeměněn na vojenský lazaret. Není třeba zmiňovat, jak utrpělo zařízení, pokud nebylo rozkradeno.

Po 2. světové válce bylo sanatorium nabídnuto repatriantům jako humanitární pomoc. Posléze přešlo do správy Okresního úřadu a bylo přičleněno k Okresní nemocnici jako gynekologicko-porodnické oddělení. Různými stavebními úpravami byla zvýšena kapacita z dosavadních čtyřiceti na osmdesát lůžek. Do dvoulůžkových pokojů byla vtěsnána lůžka čtyři. Nový socialistický systém zdravotnictví se etikou péče o nemocné nezabýval. Průměrný počet porodů v té době přesahoval 1100 ročně. V té době byla lůžka dokonce i na chodbách.

Zmíněnými stavebními úpravami zmizely i denní místnosti v západním traktu, a tím i kouzelný pohled přes lesopark Štěpánka na město.

Jestliže se nedostávalo peněz na údržbu budovy a zařízení, pak na park a zahradu nezbylo nic. Park zpustnul, stromoví přerostlo – žalostný pohled ve srovnání se stavem před válkou. Zakladatelé nejsou mezi námi, tak zůstali tohoto pohledu ušetřeni.

MUDr. Miroslav Pírek, syn zakladatele, byl z chirurgie, oboru kterému se chtěl věnovat, přeřazen pro údajný nedostatek lékařů na gynekologicko-porodnické oddělení.

Po úmrtí zakladatele MUDr. Pírka, primáře Tanvaldské nemocnice (v roce 1956), musel Dr. Pírek ml. odejít do Liberce. Zde mu bylo svěřeno malé porodnické oddělení v Jablonném v Podještědí. Po okupaci Československa Sovětskou armádou emigroval do Švýcarska.

Pádem komunismu nadešla vhodná chvíle pro dědice, aby uplatnili restituční právo na vrácení majetku. Hlavním zájmem bylo obnovení činnosti sanatoria a navázání na dobrou pověst z 30. let minulého století. Objekt byl po průtazích vrácen rodině v desolátním stavu.

Teprve v roce 1993 se mohlo začít s realizací rozsáhlé rekonstrukce Pírkova sanatoria. Obnovilo se vše, co za léta zchátralo.

Na základě zkušeností prof. MUDr. Oldřicha Čecha, nabytých dlouholetým pobytem ve Švýcarském St. Galenu, vznikl nový operační trakt. Na přání prof. Čecha byl zbudován uzavřený operační prostor se sterilním ovzduším a speciální filtrací, vyhovující pro potřeby ortopedické kostní operativy.

Nadstandardní péči byly přizpůsobeny i pokoje pro pacienty. Každý má samostatné sociální zařízení s WC a sprchovým koutem.

Dědici vytvořili společnost s ručním omezeným a po zajištění bankovním úvěrem se počalo s rekonstrukcí. Zařízení se stalo ústavem s nadstandardní péčí převážně chirurgicko-ortopedickou. Kolektiv dosáhl brzy velmi dobrých výsledků, ať již vynikající operační technikou, nebo s tím spojenou krátkou hospitalizací. Sanatorium bylo v roce 2004 přejmenováno na Kliniku Dr. Pírka a pokračuje v nejlepší tradici péče o nemocné, započaté zakladatelem Antonínem Pírkem v roce 1934.

Klinika Dr. Pírka je v rámci českého zdravotnictví ojedinělým a mimořádným projektem. Je soukromým zdravotnickým zařízením ve vlastnictví rodiny Pírků, potomků zakladatele, který nemocnici před osmdesáti lety založil. Je to nemocnice, která má „jméno“. Má jednoznačného vlastníka, který trvale preferuje další rozvoj zařízení a k tomu využívá všechny finanční prostředky zařízení.

14. 12. 2012 byly otevřeny nové prostory operačních sálů, sterilizačního centra, vstupní haly. Prostory jsou vybaveny technologiemi 21. století a operační sály patří mezi nejmodernější v České republice. Současné pacientské prostory jsou designové a přátelské, navozující příjemné domácí prostředí.


Klinika Dr. Pírka, s.r.o.

Na Celně 885
293 01 Mladá Boleslav
IČ: 47540265
DIČ: CZ47540265


+420 326 332 991
+420 326 332 324

Máte jakýkoliv dotaz? Napište nám!