Reportáž o Klinice Dr. Pírka - díl I.
Reportáž je též dostupná na serveru YOUTUBE po kliknutí na tento odkaz
Historie Kliniky Dr. Pírka
„ Jsme si dobře vědomi toho, že pracujeme v soukromém ústavě a existence naše jest závislá na
dobrém jeho jméně.“
MUDr.Antonín Pírek, 1934
Historie Kliniky Dr.Pírka očima zakladatele
V období první republiky u nás, podobně jako v západních zemích, vznikaly vedle velkých zdravotnických komplexů, jako např. Bulovka, i ústavy malé, s vysokou úrovní lékařské péče o pacienta na lůžku. V té době velkou adaptací vznikalo sanatorium v Londýnské ulici v Praze na Vinohradech nebo Šilhanovo sanatorium v Brně.
O tyto tendence se intenzivně zajímal mladý, velmi ambiciózní lékař, MUDr. Antonín Pírek. Byl zaujat myšlenkou realizovat své představy o moderním zdravotnictví. V postgraduálních letech pobýval Dr. Antonín Pírek na klinice profesora Dr. Jerie. V roce 1928 na gynekologii pod primářem Dr. Janů na pražských Vinohradech. Po dosažení porodnicko- gynekologické specializace studoval cílevědomě domácí i zahraniční literaturu, shromažďoval informace a zkušenosti z jiných ústavů.
V roce 1930 Dr. Pírek otevřel v Mladé Boleslavi soukromou gynekologicko-porodnickou praxi. Měl velký úspěch. Své případy operoval v pražském Sanopzu.
Otázkou bylo – kde realizovat samostatné lůžkové zařízení. Prahu vyloučil, zbýval Hradec Králové nebo Mladá Boleslav. Vybral si Mladou Boleslav. Krásné město obrozené zemskou výstavou, ale s poněkud zaostávající zdravotní péčí ve staré nemocnici s monoprimariátem.
Tehdy se spojil s uznávaným architektem Walenfelsem. Jako mladý lékař byl Dr. Pírek zaujat myšlenkou vnést více světla do starých a často ponurých sálů tehdejších nemocnic, s pachem po karbolu a lysolu a s konzervativní atmosférou péče u nemocných na lůžku. Vždyť do té doby měl na péči o nemocné výlučný monopol řád. I na sálech pracovaly řádové sestry jako instrumentářky. Tím nechce být řečeno, že řád nesplňoval své úkoly dobře, naopak ve srovnání s dobou současnou nutno zdůraznit mnohdy lepší pracovní disciplínu.
Architekt Ing. Walenfels se s představou Dr. Pírka ztotožňoval. Vytvořil prostředí plné světla a optimismu. Detail oken s nízkým parapetem umožňoval ležícím pacientům výhled do přírody z lůžka. Navržené korkové podlahy působily nejen teple, ale tlumily i zvuky. Plánovalo se mnoho dalších detailů. Na začátku roku 1934 se začalo se stavbou na zelené louce. Díky příznivému létu postupovala stavba rychle. Stavělo se, ve srovnání s dnešní dobou, s minimálním využitím techniky. Tu nahrazovalo množství stavebních dělníků a vysoká kvalita jejich práce. Za pouhých šest měsíců byla tzv. glajcha – to je dokončení hrubé stavby spojené se slavnostním obědem pod širým nebem pro všechny dělníky.
S dokončováním stavebních prací probíhala parková úprava okolí. Pro každý strom i keř musela být vykopána jáma a zavezena plodnou ornici. Tento náročný postup se vyplatil, neboť již v příštím jaru se vše zazelenalo a kvetlo.
Dr. Pírek se snažil vybudovat moderní ústav s příjemným ovzduším a s rodinnou atmosférou plnou optimismu.
Interiéry byly vybaveny jednoduchým trubkovým nábytkem (dnes znovu moderním). Lůžka byla úmyslně vyšší, což oceňovali nejen starší pacienti, ale i personál. Již zmíněná okna umožňovala nerušený výhled .
Středem zájmu zakladatele Dr. Pírka, úspěšného operatéra, byl pochopitelně operační trakt s aseptickým sálem, který byl budován podle návrhu holandské firmy Philips s reflekční klenbou přes dvě patra. Ve skleněném meziprostoru byla zabudována svítidla o mimořádně vysokém příkonu – nákladný experiment tzv. bezestinného světla. Jak říkají pamětníci, obyvatelé vzdálené obce Kosmonos mohli podle záře v noci usuzovat, že se v sanatoriu operuje. V kalamitní situaci při přerušení proudu mělo sanatorium již tehdy nouzové osvětlení.
K slavnostnímu otevření došlo v říjnu 1934 na mimořádné schůzi lékařské společnosti, na které Dr. Pírek mimo jiné představil své dva další spolupracovníky. Chirurga MUDr. Fedora Nikišina, asistenta pražské chirurgické kliniky a internistu, kardiologa MUDr. Rudolfa Blažka. Na tomto místě je jistě zajímavé se zmínit o intenzivní ruské emigraci – porevoluční, především z řad lékařů. V okrese Mladá Boleslav bylo téměř 20% lékařských obvodů obsazeno Rusy.
Chod ústavu se rozvíjel k všeobecné spokojenosti. Byli přizváni další spolupracovníci, například MUDr. Řehoř na ORL. Někteří praktici byli angažováni jako anesteziologové u svých operovaných pacientů.
Dr. Pírek se snažil získat pojišťovny ke spolupráci. Rovněž automobilové závody Škoda byly vstřícné – jejich Šimkův fond přispíval na úhradu nákladů léčby svých zaměstnanců. Kardinální otázkou zůstávalo personální zajištění péče o nemocné u lůžka a práce operačních sálech. Řádové sestry v moderním ústavu nepřicházely v úvahu a o civilní ošetřovatelky byla velká nouze. Sesterský kolektiv se hledal nejen v Čechách, ale i na Slovensku. Přihlásila se škola v Turčianském sv. Mikuláši a nabídla požadovaný počet civilních sester. Byl to kolektiv přibližně stejně mladých ošetřovatelek s výbornou kvalifikací.
Pacienty si brzy získaly svým vystupováním, obětavostí, v neposlední řadě měkce znějící „slovenčinou“.
Následovalo šest úspěšných let. Pro zakladatele nejšťastnějších a nejúspěšnějších. Obtíže nastaly s hrozbou války na konci třicátých let. Mobilizací byl odvolán řídící lékař Dr. Pírek, který byl – po obsazení Němci – zatčen a poslán do koncentračního tábora.
Vedení sanatoria převzala paní Pírková. Byl povolán Dr. Novák jako zástupce pro gynekologii a porodnictví a Dr. Hanuš jako chirurgický primář. Později, v průběhu války, byl ústav obsazen a přeměněn na vojenský lazaret. Není třeba zmiňovat, jak utrpělo zařízení, pokud nebylo rozkradeno.
Po 2. světové válce bylo sanatorium nabídnuto repatriantům jako humanitární pomoc. Posléze přešlo do správy Okresního úřadu a bylo přičleněno k Okresní nemocnici jako gynekologicko-porodnické oddělení. Různými stavebními úpravami byla zvýšena kapacita z dosavadních čtyřiceti na osmdesát lůžek. Do dvoulůžkových pokojů byla vtěsnána lůžka čtyři. Nový socialistický systém zdravotnictví se etikou péče o nemocné nezabýval. Průměrný počet porodů v té době přesahoval 1100 ročně. V té době byla lůžka dokonce i na chodbách.
Zmíněnými stavebními úpravami zmizely i denní místnosti v západním traktu, a tím i kouzelný pohled přes lesopark Štěpánka na město.
Jestliže se nedostávalo peněz na údržbu budovy a zřízení, pak na park a zahradu nezbylo nic. Park zpustnul, stromoví přerostlo – žalostný pohled ve srovnání se stavem před válkou. Zakladatelé nejsou mezi námi, tak zůstali tohoto pohledu ušetřeni.
MUDr. Miroslav Pírek, syn zakladatele byl z chirurgie, oboru kterému se chtěl věnovat, přeřazen pro údajný nedostatek lékařů na gynekologicko-porodnické oddělení.
Po úmrtí zakladatele MUDr. Pírka, primáře Tanvaldské nemocnice (v roce 1956) musel Dr. Pírek ml. odejít do Liberce. zde mu bylo svěřeno malé porodnické oddělení v Jablonném v Podještědí. Po okupaci Československa Sovětskou armádou emigroval do Švýcarska.
Pádem komunismu nadešla vhodná chvíle pro dědice, aby uplatnili restituční právo na vrácení majetku. Hlavním zájmem bylo obnovení činnosti sanatoria a navázání na dobrou pověst z 30.let minulého století.
Objekt byl po průtazích vrácen rodině v desolátním stavu.
Teprve v roce 1993 se mohlo začít s realizací rozsáhlé rekonstrukce Pírkova sanatoria. Obnovilo se vše, co za léta zchátralo.
Na základě zkušeností nabytých dlouholetým pobytem ve Švýcarsku, vznikl nový operační trakt, na přání prof. MUDr. Oldřicha Čecha byl zbudován uzavřený operační prostor se sterilním ovzduším a speciální filtrací, taktéž podle jeho vlastních zkušeností z pobytu ve švýcarském St. Galenu, protože tu byly plánovány ortopedické kostní operace.
Nadstandardní péči byly přizpůsobeny i pokoje pro pacienty. Každý má samostatné sociální zařízení s WC a sprchovým koutem.
Dědici vytvořili společnost s ručním omezeným a po zajištění bankovním úvěrem se počalo s rekonstrukcí. Zařízení se stalo ústavem s nadstandardní péčí převážně chirurgicko-ortopedickou. Kolektiv dosáhl brzy velmi dobrých výsledků, ať již vynikající operační technikou, nebo s tím spojenou krátkou hospitalizací.
Sanatorium bylo v roce 2004 přejmenováno na Kliniku Dr. Pírka a pokračuje v nejlepší tradici péče o nemocné, započaté zakladatelem Antonínem Pírkem v roce 1934.
SOUČASNOST
Klinika i její vybavení po rekonstrukci v současné době splňuje náročné požadavky na technické vybavení a hygienické požadavky na provoz zdravotnického zařízení v Evropské unii.
V ortopedii si Klinika vydobyla jedno z předních míst v rámci České republiky co do počtu a kvality prováděných implantací kloubních náhrad a artroskopických operací. Klinika byla jmenována referenčním a školícím pracovištěm v oblasti implantace kloubních náhrad a v oblasti artroskopických výkonů.. Rovněž standardně řešíme náročné případy reoperací kloubních náhrad Vedle těchto výkonů je poskytována ortopedická péče v celém rozsahu mimo onkoorotopedii a dětskou ortopedii.
V oboru chirurgie jsou prováděny zákroky břišní chirurgie a ostatní výkony všeobecné chirurgie- operace na trávicím traktu, operace žil dolních končetin, operace prsu a další výkony.
V péči o pacienty je snaha zajistit klidné a domácí prostředí. V léčebných postupech jsou maximálně využívány technologie, které vedou k rychlému návratu pacientů do domácího prostředí a ke zkrácení hospitalizace.
Klinika má smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami a péče je plně hrazena ze zdravotního pojištění. Pacienti připlácejí pouze za nadstandardní služby.
Specifikem našeho zdravotnického zařízení je maximálně posílit osobní zodpovědnost a důvěru pacienta ve vztahu k ošetřujícímu lékaři. Je zavedena kontinuita ambulantní a hospitalizační péče.
HLAVNÍ CÍL
Navázat a udržet dobrou pověst naší nemocnice tak jaká byla v době založení ve 30.letech dvacátého století a řídit se myšlenkou zakladatele MUDr. Antonína Pírka
„ Jsme si dobře vědomi toho, že pracujeme v soukromém ústavě a existence naše jest závislá na dobrém jeho jméně.“
